Roky 1968 a 1989 se nesmazatelně zapsaly do Československých dějin. V roce 1968 se Československá společnost pokusila naleznout cestu ke svobodě a očistit se od hrůz padesátých let. Mezinárodní situace však nebyla na změnu připravena a proto byla československá reforma odsouzena k zániku. Společnost byla následně zdecimována normalizačním režimem, který nedovoloval jakoukoli odlišnost. Zkušenost roku 1968 hrála v životě československé společnosti nesmírně důležitou roli. Všichni věděli, že výklad let 1968 a 1969 jak jej předkládala oficiální propagandy je nepravdivý. V polovině 80. let byl komunistický režim v zemích východní Evropě v krizi. Veřejnost byla unavena z toho, jak se vedoucí představitelé strany tvářili jakoby situace byla normální. Vliv hrála také skutečnost, že dorostla nová generace, která nezažila zklamání 21. srpna 1968. Tito mladí lidé chtěli být slyšet. Motiv let 1968 a 1969 se v roce 1989 vrací jako bumerang. 15. ledna se na pražském Václavském náměstí sešli lidé, aby uctili památku Jana Palacha, který se před 20 lety upálil na protest proti omezování vymožeností Pražského jara 1968. Přestože se ozbrojeným složkám podařilo shromáždění rozehnat, opakovalo se i v dalších dnech a přerostlo v mohutnou protestní akci, která trvala týden a získala označení Palachův týden. Společnost toužila po svobodě. Tentokrát byl svět připraven na změnu.